Adventury: Endemit Archives & Bandzone

Adventury

„Okraje jsou malé a křehké oblasti, v kterých nelze postavit katedrálu. Je to jako ve vaně: když zůstanete ležet, zatímco se voda vypouští, může se stát, že za vašimi zády, v prostoru mezi kůží a stěnou vany, vznikne malé jezírko – nejde s ním nic podniknout, nikdo se z něho nenapije, nedá se v něm rybařit a nepřiléhá k němu žádná písečná pláž – pouze tam dočasně je. Přitom stačí nepatrný pohyb těla a je pryč.“ (klamm, A2 2/2013)

Malým jezírkům, hudebnímu mimoňství a outsiderství, domácím studiím a vlastnoručně spájeným nástrojům i rádiovým stanicím vysílajícím na frekvenci audiokazet se věnuje blog Endemit Archives. V zatím osmnáctidílném seriálu spolu s autorem Tomášem Procházkou jdeme ve stopách tuzemských muzikantů, na nichž něco úplně nesedí. I kdyby to mělo být jen to, že se nezřídka opomínají se svou hudbu svěřit někomu jinému – endemiti zkrátka chybují ve sdílení.

Kromě superstars hudebních brlohů, Petrů Marka (Muzikant Králíček) a Válka (Der Marebrechst), připadneme i na autory menšího profilu. Vůbec poslední záznam na stránce vypráví o mladistvém (sám vrchní endemit Procházka má evidentně spadeno na výraz juvenilní, používejme tedy spíše jej), tedy o juvenilním tělese Psychochat a příjemném drogovém pobytu jeho členů v Rychlebských horách. Za nočních nahrávacích seancí uvnitř i vně chaty zazněl snad celý její inventář – příbory, rendlíky i kytary

Z prvního ledna tohoto roku pochází příspěvek o Rádiu Pískovec, zvukové pásce staré třicet let. O příběhu vyšetřování vedeného slavným detektivem Josefem Drumbancongem nechme mluvit Tomáše Procházku, který se nahrávání rozhlasové hry zúčastnil.

„Spolužák Jiří Šašek vlastnil kazetový magnetofon se zabudovaným mikrofonem a tak jsme se jednoho dne s pár kamarády sešli a pokusili se bez přípravy nahrát rozhlasový horror, který byl ovšem možná spíš detektivkou, v rámci daných možností. Na samotné nahrávání se příliš nepamatuji, tuším že Jirka obsluhoval hifi věž rodičů, na které chvíli pouštěl úryvky z vybraných kazet a gramodesek a my ostatní jsme dělali húúú, mačkali sáček s pudingem v prášku a ztvárňovali v tu chvíli vymyšlené postavy.“
Příběhů jako je tento najdeme na EA mnoho. Poslední dobou se vlastně přistihuji, že daleko nejvíce mne baví buďto právě výše nastíněné tvoření, anebo gigantické, odosobněné, člověka přesahující sféry popu. Příběhy v písních, skladbách i hlucích nabízí každá z oblastí – zajímalo by mě protnutí obou. Zacvaknout kuchyňskou intimitu psanou pro kazetové pásky na zářící tvář Céline Dion.

Nedisponujeme-li užitečnými kontakty vedoucími až do domácností autorů, je nepříhodnějším nástrojem zřejmě stránka Bandzone. Tam jsem se vydal a na jména níže zmíněná natrefil myslím snad během dvou dubnových dnů bez nijaké větší námahy – čímž chci říct, že do rozvětveného organismu, „bonanzy bizarních uskupení“, se může odvážit každý.

Žehlička Nastavená Na Len

Žehlička Nastavená Na Len, kapela známá absencí živého vystupování. Na informačně ne zcela chudém profilu (u jiných – uvidíme – leckdy stačí jedna věta) se dvojice muzikantů hlásí k odkazu hnutí DADA, poetika jejich písní mi však více evokuje absurdní humor a vrstvení vtipu na vtip. Ve skladbě U baru prožíváme drama dvou mladých lidí a sportovního vozu (stojíš u baru/ jsi krásná dívka, já mám Subaru/ mohli bysme stát spolu/ u baru/ jó), v Legraci na horách zase dochází k chytání maminek na sáňkařském svahu. Kapela z Pluta citující Man Raye a hrající disko, krom jiného! Velkou lahůdkou je pak skladba Už vím co je to láska, ve které se zpod tesknivého klávesového motivu a dozvuků jakési telenovely vynoří mužský hlas a začne pronášet věty o lásce. Radost.

S Žehličkou je personálně spjatá i dvojčlenná kapela Big Shit, dříve Rytmic, jejíž členové se „dodnes nepravidelně setkávají u klavíru a absinthu.“ Z jejího repertoáru jsem vybral skladbu Otevři oči blázne, protože se mi líbí. Ne tak propracované, to však dohání důraz na vřelý cit.

Ve více kapelách je činný Marek Šolmes, všechny jsou pozoruhodné. Nakonec jsem sáhl po jeho meditativním albu vydaném pod názvem Eseretika, k němuž autor dodal i návod k použití.

1. Vložte cd do přehrávače
2. Nasaďte si sluchátka a tmavé brýle
3. Lehněte si na postel nebo na zem
4. Na dálkovém ovládači zmáčkněte PLAY
5. Relaxujte, odpočívejte a meditujte dokud cd nepřestane hrát.

Toto můžete opakovat každý den neomezeně dlouhou dobu.

Eseretika

Šolmes účinkuje i v dvojčlenném Trampském sdružení Bedřicha Brda, které zasvětilo svou uměleckou aktivitu speed-folku, zbraním, cigaretám a ledním medvědům (soudě dle fotoalba). Konečně zmiňme ještě album Šolmes dětěm a skvělé skladby Hurá na výlet nebo Strašidla z lesa. Dobrá hudba z Drahoňova Újezdu!

Soudě dle počtu poslechů a webových fanoušků zřejmě nejznámější ze zmíněných, i přístupnost skladeb tomu napovídá – nevadí. Skladba Kafe je už akorát má určité osobní konotace, je skvělá, baví. Chemici by měli svou již několikrát odloženou desku dávat v blížích se dnech, týdnech na server ulož.to. Pracovní vytížení textaře a kytaristy Horvise tomu však příliš nenasvědčuje, snad se to od února zlepšilo.

>> Normální je odpracovat 37,5 týdně a pak mít 2 dny volno. Já mám aktuálně za sebou 145 hodin bez volného dne, a další 60 hodin mě čeká. Dneska jdu na 19. směnu v kuse beze dne odpočinku. Dneska jdu na 5. noční, pak jdu v pátek na 6. noční a v sobotu v 18:00 jdu na 7. noční – žádnej med. Pak ještě půjdu na 6 odpoledních směn a pak snad budu mít volno 1 den. Takže odpracuju 205 hodin a pak možná budu mít volnou neděli. Od začátku roku jsem měl zatím 2 volné dny. <<

Spoustu zvukových blbin najdeme na profilu Cypřiše Botníka a jeho sólového megaprojektu. K těm nejpovedenějším patří záznam skladby Hi! Wait!! Úhel??? zachycený ve studiích Abbey Road nebo hitovka My Heart Beats for Nashville s pádivým rytmem v duchu toho nejlepšího country. Podobně je na tom Kurtova noční můra postavená na počátečním skoku z nejznámější Cobainovy skladby. Botník však na rozdíl od americké hvězdy neztrácí tempo ani grády!

„Na Tebe moje milá zapomenu až kokain budu chcát,“ zpívá se ve skladbě Koně mé. A nejen v ní, repertoár ok+datum skýtá více malebných slovních útržků. V Botech od hnoje je to vlastně celkem viditelné. Čtyřiatřicetiletý muž vystupující na bandzone po přezdívkou Souverain Ébouer si to dává!

Nejnovější skladba na profilu vícečlenné klučičí (je to slyšet) kapely Vícejaderný Synkarion je předělávka již dřívější Za nocí bezesných. Autoři říkají: „Cover verze singlu našeho největšího ušního bestcelleru. Píseň která vás překvapí svou jemností a vyladěností!“ Mám rád bestcellery, tento navíc svým záměrně přepjatým patosem krásně zapadá do veskrze veselé, podvratné dosavadní tvorby. V některých skladbách dochází k vraždám, v jiných ve snech mluví křečci a Přemek Podlaha. Pozor na sny.

Adventury: Bandzone by Adventury on Mixcloud

1. Žehlička Nastavená Na Len – DISCO
2. ok+datum – německý úsměv 1
3. Vícejaderný Synkarion – Travolta
4. Chemici – Kafe je už akorát
5. Vícejaderný Synkarion – Der Kuchcaab
6. Eseretika – Harmonická konstelace
7. Cypřiš Botník – Kurtova noční můra 2012 LIVE (feat. Vráťa Doubek – tanečník)
8. Big Shit – Otevři oči blázne
9. Žehlička Nastavená Na Len – Už vím co je to láska